Budou elektrické spotřebiče zdravější?

V přístupu k ekologii a ochraně životního prostředí či spotřebitele, hraje Evropská unie prim. Mezi jednu ze směrnic, které již nabyly platnosti, patří také směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/95/EC RoHS. Ta zakazuje použití některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních.
Směrnice RoHS (Restriction of the use of Hazardeous Substances) se vztahuje nejen na výrobce, ale také na dovozce ze zemí mimo EU. Směrnice byla vydána již v roce 2003, nicméně výrobcům byl dán dostatek času – v platnost vstoupila 1. července 2006. V České republice je tato směrnice součástí tzv. Zákona o odpadech (č. 185/2001 Sb.), konkrétně jde o §37.

Jistě se ptáte, zda nejde ze strany EU jen o další zbytečnou legislativu a administrativu, která výrobcům ztěžuje život. Není tomu tak. Směrnice zakazuje používání šesti nebezpečných látek při výrobě elektrických a elektronických zařízení. Konkrétně jde o kadmium, rtuť, olovo, šestimocný chróm, polybromované bifenyly (PBB) a polybromované difenylethery (PBDE).

Tyto látky značně poškozují lidské zdraví a životní prostředí. Směrnice RoHS jejich používání při výrobě elektrických a elektronických zařízení zakazuje. Samozřejmě existují výjimky, v nezbytných případech, jako je třeba používání olova v pájkách či rtuti v senzorech. Mezi výjimky patří zdravotnické potřeby a vojenská zařízení, na ně se RoHS nevztahuje. Rovněž náhradní díly pro zařízení uvedená na trh před 1. červencem 2006 nemusí splňovat RoHS.
Směrnice se týká elektrických a elektronických zařízení, jejichž správná funkce závisí na elektrickém proudu nebo na elektromagnetickém poli. A také zařízení k výrobě, přenosu a měření tohoto proudu a pole, které spadá do kategorií uvedených v příloze směrnice a je určeno pro použití s napětím nepřesahujícím 1000 V pro střídavý proud a 1500 V pro stejnosměrný proud.
Pro IT odvětví je důležitá především kategorie Zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení, kam spadají například počítače a jejich příslušenství, telefony, síťové prvky a další telekomunikační a datová zařízení.

Co z toho plyne pro tuzemské výrobce či dovozce? Směrnice se týká všech subjektů, které uvádí výrobek na trh – ať se jedná o výrobce, či jen dovozce. Ten musí garantovat, že jím nabízené zboží neobsahuje žádnou ze zmíněných šesti nebezpečných látek a že nebyly použity při výrobě. Tato garance se musí vztahovat na všechny součástky nabízeného výrobku, tedy například v případě počítače všechny jeho komponenty.
Výrobce musí prohlášením zaručit, že jeho výrobky odpovídají směrnici RoHS a neobsahují žádnou z zakázaných nebezpečných látek. Toto prohlášení lze dát k dispozici jak v tištěné, tak elektronické podobě. Neexistuje k němu žádný vzor. Výrobce se zaručuje za celý výrobek včetně jeho součástek, je tedy vhodné žádat toto prohlášení také od svých dodavatelů. Dále by měl být výrobce schopen doložit soulad s touto normou například prostřednictvím výkazu používaných materiálů. Je možné také nechat provést testy na RoHS – provádí je například Elektrotechnický zkušební ústav. Nicméně tyto testy nejsou dle směrnice RoHS a Zákona o odpadech povinné.

Zákazníkům by prohlášení o shodě s RoHS, které je ujistí, že vaše či vámi nabízené výrobky neobsahují zmíněné nebezpečné látky, mělo být k dispozici. Například v elektronické formě publikované na webu. Pokud nejste dovozcem či výrobcem, pak postačí získat prohlášení od vašeho dodavatele. Je pravděpodobné, že výhledově se zákazníci a odběratelé budou vyhýbat zařízením, k nimž není prohlášení o shodě s RoHS k dispozici.

O autorovi: Mgr. Pavel Radkovský je Product Manager značek Solarix a Signamax Passive v distribuční společnosti INTELEK, www.intelek.cz.